Genotypizace parvoviru psů

1. 8. 2019

Parvovirus psů (CPV) patří v současné době mezi nejvýznamnější patogeny psů v České republice. Z hlediska nejnovější taxonomie je CPV kmenem protoparvoviru masožravců 1, rodu Protoparvovirus, podčeledi Parvovirinae a čeledi Parvoviridae. Po stránce genetické i antigenní je CPV blízce příbuzný s dalšími kmeny protoparvoviru masožravců 1 – parvovirem koček (FPV), virem enteritidy norků (MEV) a parvovirem mývalů (RaPV).

CPV způsobuje hlavně u štěňat a mladých psů závažné akutní gastroenteritidy, které nezřídka vedou k jejich úhynu. Pokud se virus CPV dostane do vrhu štěňat ne zcela chráněných před infekcí CPV kolostrálními či postvakcinačními protilátkami, je schopen takto postižený vrh zcela zdecimovat.

Genetická informace viru CPV je poměrně náchylná k mutacím, jež vedou k rychlé evoluci viru a vzniku nových variant či genotypů. Poprvé byl CPV popsán v roce 1978, již v roce 1979 byl objeven nový typ CPV-2a, v roce 1984 další nový typ CPV-2b. Zatím posledním nově popsaným genotypem je CPV-2c, objevený v roce 2001. Rychlost evoluce kromě spontánních mutací urychlují také mezidruhové přenosy CPV a koinfekce s jinými kmeny protoparvoviru masožravců 1 (CPV, FPV, MEV, RaPV). Na virus CPV jsou vnímavé také volně žijící druhy masožravců jako liška, vlk, šakal, jezevec, ale i kočky a volně žijící kočkovité šelmy. Sledování výskytu jednotlivých genotypů a kmenů CPV má význam z hlediska evoluce CPV (vzniku nových typů/kmenů/druhů viru), epizootologie (přenosy mezi domácími a divokými vnímavými druhy hostitelů) a vzniku a šíření nových variant CPV, potenciálně rezistentních vůči vakcinaci proti CPV.

Virologie a sérologie

MVDr. Vlastimil Křivda
770 118 902
vlastimil.krivda@svupraha.cz
Cookies používáme ke zlepšení fungování našeho webu. Pokračováním prohlížení souhlasíte s jejich používáním.
Souhlasím